Ptáci

Pavlína Jíšová

1:DBmen se potichu ztrFmácí, okno zarůstá tmBmou,
z myšlenek mých jsou ptG#áci, hlava je oblohC#ou,
sama několik nD#mocí odčítám ztráty svBmý,
nemocná svoji mFmocí, oči mám bolavBmý.
R:Já se nerada vzdG#ávám, když vím, že šanci mC#ám,
po pádu rychle vstG#ávám, smutku nepropadD#ám,
snad se mi někdy zdD#mává, že je naděje prBmyč,
srdce horký jak lFmáva najde od zámku klBmíč.
2:Ptáci oblohou krouží, klesají níž a níž,
v zrcadle nočních louží hledají svoji skrýš,
kam asi můj úsměv mizí, proč ho vymazal čas,
proč je najednou cizí důvěrně známý hlas.
3:Hejna v mlze se strácí, bledne okenní rám,
klid se do duše vrací, já jen vzpomínám,
už jen protivně chladí příběh, kterej mě hřál,
jiný ruce mě hladí, život běží dál.
R:+ sBmrdce horký jak lFmáva najde od zámku klBmíč ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:28:01.248+00:00
Výsledky hledání: